Standard plemene

FCI standard č. 62
Skupina: 6 – Barváři, honiči a plemena příbuzná

Sekce: 1.2 – středně velcí honiči, se zkouškou upotřebitelnosti
Datum publikování platného standardu: 10.10.1995

Země původu: Rakousko

Použití:

Práce tohoto plemene nespočívá pouze v hlasitém nahánění, ale velmi často také v dohledávce postřelené spárkaté zvěře v podmínkách těžkého horského terénu.

Krátký historický přehled:

V roce 1870 zahájil Karl Peitinger ve Štýrsku šlechtění tohoto plemene zkřížením hanoverské barvářky „Hella I“ s lovecky a exteriérově vynikajícím psem hrubosrstého istrijského honiče. Nejlepší jedinci z tohoto spojení byli použiti k další plemenitbě. Šlechtění bylo úspěšně završeno formálním uznáním plemene v roce 1890.

Celkový vzhled: Střední velikost, silné svalstvo, projev vážný, ale nikoliv zlostný.

Chování a povaha: Náruživý, tvrdý lovecký pes, hlasitý na stopě, pevný a jistý stopař.

Hlava:

Čelo mírně klenuté, týlní hrbol dobře vyvinutý, zřetelný stop. Čenichová partie silná, rovná; nosní houba černá; pysky nepřevislé. Silný, nůžkový skus. Oči s hnědou duhovkou. Uši zavěšené, ne příliš velké, hladce přiléhající, porostlé jemnou srstí.

Krk: Silný, ne příliš dlouhý.

Trup:

Hřbet rovný, široký. Hrudník široký a hluboký. Slabiny mírně vtažené. Záď mírně spáditá. Ocas středně dlouhý, u kořene silný, nikdy stočený, nýbrž nesený lehce srpovitě vzhůru, dobře osrstěný, na jeho spodní straně tvoří srst kartáč, ale nikdy vlajku.

Končetiny: Lopatky šikmo uložené.

Přední běhy rovně postavené, svalnaté, dobře zaúhlené. Zadní svalnaté, dobře zaúhlené, při pohledu zezadu rovně postavené. Přední i zadní tlapky ne příliš velké, dobře klenuté a uzavřené, s ne příliš velkými tvrdými polštářky.

Pohyb: Prostorný, pružný.

Osrstění: Srst drsná, bez lesku, tvrdá a hrubá, ne huňatá. Srst na hlavě je kratší než na těle a tvoří pouze „knírek“.

Zbarvení: Červené a plavé. Bílý znak na hrudi je povolen.

Velikost: Výška v kohoutku 45-53cm (psi 47-53cm, feny 45-51cm).

Vady: Každá odchylka od výše uvedených bodů musí být považována za vadu, s ohledem na stupeň jejího vyjádření. Příliš úzká hlava. Skládané nebo dole zašpičatělé uši. Slabé běhy.
Příliš krátký, příliš slabý nebo silně nahoru zahnutý ocas, vlajka. Příliš dlouhé, slabé, kučeravé nebo měkké osrstění. Lekavost.

Vylučující vady: Každé jiné zbarvení než výše uvedené. Podkus nebo předkus, absence více než dvou premolárů.

Poznámka: Psi – samci musí mít normálně vyvinutá varlata sestouplá v šourku.